Roční škola nového paradigmatu
V novém paradigmatu je třeba ŽÍT ŽIVOT, VYCHOVÁVAT, VZDĚLÁVAT JINAK. Staré způsoby nefungují. Naše děti, další generace jsou naše budoucnost. My dospělí jsme Ti, kteří potřebujeme udělat změnu jako první. Změnu v přístupu k sobě samým i k ostatním – v pozornosti a rozlišování, v myšlení, v komunikačních strategiích, postojích, v konání a jednání. Být v souladu s tím, co člověk 21. století potřebuje k plnohodnotnému harmonickému životu v rovnováze.
Jak?
Krok za krokem…Škola Souznění je celostní škola, která v nás sjednocuje SEBEZKUŠENOST a PROŽITEK /ženský princip/ A ZNALOSTI A DOVEDNOSTI /řád, mužský princip/. Obé bylo různě pokroucené. Vnímá člověka CELOSTNĚ, lidskou bytost jako MULTIDIMENZÍONÁLNÍ jinak řečeno vícevrstevnatě.
Student prochází sebezkušenostně svůj život od početí do smrti a zaměřuje se na roviny a témata, která nás nejvíce ovlivňují. Rozpouští otisky, které spoluformují náš systém a kultivujeme naši životní sílu a její potenciál. Všímáme si, z jakých zdrojů čerpáme. Kultivujeme myšlení a mentální struktury, způsob jak komunikujeme. Jaké používáme komunikační strategie. Jaká je naše emoční inteligence, jak pečujeme o své fyzické tělo a v jakém ho máme stavu.
SEBEZKUŠENOSTNÍ ČÁST
Kam směřujeme pozornost?
Na možnost řešení nebo na problém?
Jak naše posuzování a
hodnocení zakřivuje náš úhel pohledu?
Co je to tichý svědek?
Odkud čerpáme svou energii?
Jaké jsou naše komunikační strategie?
Jak pečujeme o sebe a své emoce?
Máme sebe sama na prvním místě?
Víš, jak funguje Tvůj systém?
HAZMONIZUJÍCÍ A LÉČIVÝ POTENCIÁL ZVUKU
Z umění je ve Škole zastoupený nejvíce zvuk. Autorka školy se 17 let aktivně věnovala praxi prožitkové hudební pedagogiky pro rodiny s dětmi a 13 let muzikoterapii. Během sebezkušenostní části výcviku pravidelně rozvíjíme, kultivujeme a pečujeme o náš projev a hlas. Vnímáme celé lidské tělo jako úžasný hudební nástroj a do hloubky pracujeme se zvukem a to rytmem, melodií a hudební harmonií (pohled antroposofické muzikoterapie).
Harmonizující a léčivý potenciál hudby používáme v SEBEPĚČI, v poznávání RELAXACE A HLUBOKÉ REGENERACE a ve ZVUKOVŹCH MÁSÁŽÍCH. Objevujeme celý moudrý systém našich těl, jak se navzájem ovliňují. Kuultivujeme tedy i DECHU, BDĚLOU POZORNOST. A DOTEK. Podporou je nám také koncept hudební nástroje podle elementů.
Náš záměr je do života, výchovy a vzdělávání přinášet SEBEPÉČI, SEBEREGULACI, MĚKKÉ DOVEDNOSTI A RELAXACI A INTEGRACI SEBE SAMA.
Příklad z praxe k tématu:
v hudební pedagogice byl dříve až tlak na techniku a metodiku a znalosti. Hudební harmonie se učila autoritativně až drilem ve frontální výuce. Možná si vzpomínáte. Znamenalo to se učit černé noty, mnoho italských pojmů, důraz na tempo a rytmus. „Tužkou ťukat o lavici a všichni sborově.“ U hry na nástroj se hrály celé stohy etud a dokola nezáživná cvíčení, co nám nic neříkala. „Drž správně ten nástroj. A když Ti to nejde, radši už nehraj a nezpívej. Kdo to má poslouchat?“
A kam se ztratila radost ze hry? Co třeba hrát oblíbenou písničku, která mi dělá radost? Kam se ztrailo ono: „hudba nás povznáší a je výmluvnější než-li všechna slova?“ Srdce a jeho prožívání už nebylo často přítomné. Tedy mnoho žáků ZUŠ ale i studenti/studentky konzervatoří znali vše perfektně teoreticky. Ale tlak na výkon a techniku, trénink udusil prožívání srdcem, vnímání sebe sama v prožívání, lehkost a léčivou stránku hudby.
Poté od cca 90. let 20. století začal bum s liberalizací a zaměřením se na srdce, prožitek a plynutí. Osvobozovali jsme se ze sevření autoritativního a direktivního přístupu k průměru /být v normě/ a k tabulkám. Často jsme odkrývali potlačení sebe sama, nebo odstřižení se od vlastních pocitů, emocí. Osvobozovali jsme od toho, k čemu přispěl styl výchovy, vzdělávání a zrcadlení přejatého z rodiny, školy i společnosti. Někdy nevěda, co to vlastně jsou naše pocity a potřeby, a jak je rozlišit. I toto období mnoho vyneslo na povrch. Mnohé zranění, silnější v podobě traumat.
Začali jsme hledat zlatou střední cestu. Sjednocovat v sobě prožitek krásy a radosti z hudby se znalostmi techniky a metodiky hudebního nástroje, zpěvu a hudební harmonie. A právě toto sjednocování nepopírá techniku a znalosti, ale kotví nás v naší esenci. Z této esence povstává tah – touha tvořit, vyjádřit se. A tato vnitřní motivace doslova hory přenáší. Radost je naším ukazatelem, ano takto a tudy. Roste a tím roste i naše chuť a energie. Propojuje se s technikou a se vším, co jsme již v minulosti prošli. A každý krok se sčítá do místa v teď.
